Proč si pořídit zvlhčovač vzduchu?

Teplota vzduchu a jeho vlhkost jsou důležitými parametry pro příjemný pobyt v bytech nebo kancelářích. Ideální relativní vlhkost se pohybuje mezi 40 a 50%. V topné sezoně klesá vlhkost vzduchu pod hranici 20%, což je srovnatelné s vlhkostí na poušti. Nízká vlhkost způsobuje vysušování a narušování sliznice dýchacích cest. Důsledkem je dráždění ke kašli a častá onemocnění dýchacích cest zejména u dětí, popraskané rty, škrábání v krku atp.

Suchý vzduch nechává negativní známky také na naší pokožce. Je podrážděná a vysušená se sklony k tvorbě prasklin a vrásek.

Mezi další negativní dopady suchého vzduchu je tvorba statické elektřiny. Elektrické výboje jsou velice nepříjemné a mohou poškodit elektronické přístroje. Dále je suchý vzduch velice nevhodný pro předměty ze dřeva, hudební nástroje, starožitnosti, obrazy a květiny.

• Optimální vlhkost doporučená lékaři je 40 až 50 %. Suchý vzduch způsobuje řadu zdravotních problémů. Například suchý dráždivý kašel, pocit stále ucpaného nosu, vysušená a podrážděná pokožka, časté onemocnění horních i dolních cest dýchacích, chronická rýma,  chronické záněty nosohltanu, chronická bronchitida, ranní škrábání v krku, opakovaná laryngitida, zvláště u dětí, často popraskané rty a zvýšená únava.
• Zvlhčování je nezbytné především v topném období, kdy vlhkost často nedosahuje 20 %. V létě pouze krátkodobě při výše uvedených onemocněních.
• Zvlhčovače vzduchu plní svoji funkci pouze v uzavřené místnosti.
• Do některých našich zvlhčovačů s horním plněním je možné použít dezinfekci, která je pak rozprašována v místnosti, nicméně ne každá dezinfekce je pro takovéto použití vhodná a její použitelnost k tomuto účelu je nutné konzultovat s výrobcem dané dezinfekce.
• Zvlhčovač vzduchu umístíme vždy na zem (nikdy ne na nábytek). Neumísťujeme  ho v blízkosti oken ani dveří, aby se kvůli většímu proudění vzduchu nesnižovala vlhkost v místnosti.
• Pro dosažení optimální vlhkost bychom měli zvlhčovat nepřetržitě a vlhkost průběžně kontrolovat.
• Doporučujeme, pokud možno, zvlhčovač s regulací (tzv. humidistatem).
• Současně se zvlhčovačem doporučujeme zakoupit kvalitní měřič vlhkosti popřípadě i teploty.
• Při výběru zvlhčovačů a čističů vzduchu se poraďte s ošetřujícím lékařem.
• Při provozu zvlhčovače dbejte na hygienický provoz, pravidelně provádějte čištění a údržbu zvlhčovače.
  
  
  

Jak vybrat správný zvlhčovač vzduchu?

Na trhu najdete čtyři druhy zvlhčovačů vzduchu, které se liší způsobem výroby páry. Jsou to:

• Studené zvlhčovače
• Diskové zvlhčovače
• Ultrazvukové zvlhčovače
• Parní zvlhčovače

Studené zvlhčovače se na první pohled poznají podle toho, že z nich nestoupá žádná viditelná pára, jako je tomu u ostatních typů. Studená vodní pára, kterou uvolňují, je už totiž rozptýlena ve vzduchu.

Princip studeného zvlhčování funguje tak, že jsou ve zvlhčovači umístěny buď filtrační kazety (desky), nebo disky, na kterých ulpívá voda z nádržky. Ta je pomocí ventilátoru odpařována a rozháněna do ovzduší.

Studený odpar je nejpřirozenější způsob zvlhčování vzduchu. Nemůže při něm dojít k nechtěnému převlhčení vzduchu. Odpaří se jen tolik vody, kolik je schopen vzduch v místnosti pojmout.

Diskové zvlhčovače - vlhkost vzniká na odstředivých discích speciálně upravených pro mechanické odpařování vzduchu. V kombinaci s ionizací vzduchu tyto disky nejen zvlhčují čistou párou, ale zároveň zachytávají nečistoty ze vzduchu do velikosti 1,5 mikronu.

Diskové zvlhčovače vzduchu mají velmi ekonomický provoz - nízký příkon a žádné výměnné filtry. Musí se jen jednou za 5 dnů provozu provést údržba (čištění) přístroje, které ovšem nezabere více než 5 minut.

Ultrazvukové zvlhčovače vytváří pomocí vysokofrekvenčního ultrazvukového oscilátoru z vody mikrokapičky – tzv. mlžinu. Ventilační systém tuto mlžinu vyfukuje do místnosti, kde se jejím odpařením zvyšuje vlhkost vzduchu. Z přístroje vychází jemná, rovnoměrná a jasně viditelná mlha.

Ultrazvukové zvlhčovače jsou u spotřebitelů nejoblíbenější, protože mají nízkou spotřebu energie a hlučnost. Nejvýkonnější zvlhčovače vzduchu jsou obvykle ultrazvukové.

Je však třeba dbát na hygienu přístroje a nevyužitou vodu v nádržce měnit před dalším zvlhčováním za čerstvou. Případné bakterie rozmnožené ve stojaté vodě by se totiž mohly dostávat do vzduchu.

Parní zvlhčovače zvlhčují vzduch teplou vodní párou, která vzniká ohřátím vody pomocí topného tělíska (podobný princip jako u varné konvice). Vzniklá vodní pára se ve zvláštní komoře dále mísí se vzduchem a ochlazuje se na optimální teplotu, poté vychází ven z přístroje.

Z hygienického hlediska se jedná o ideální řešení zvlhčování z toho důvodu, že voda prochází varem, a tudíž jsou zničeny případné bakterie a další choroboplodné zárodky, které se mohou ve stojaté vodě rychle množit. Takto vytvořená pára se velmi dobře vstřebává do vzduchu a rozptyluje v místnosti.

Drobnou nevýhodou parních zvlhčovačů je vyšší spotřeba elektřiny ve srovnání s ostatními technologiemi zvlhčování.